Objem poskytnutých mikroúvěrů v posledních měsících prudce stoupá. Ačkoli neexistují přesné údaje, podle kvalifikovaných odhadů je jejich nárůst až v desítkách procent za poslední rok.

V segmentu menších půjček tak vytlačují klasické úvěry. V současné době je v mikropůjčkách spotřebitelům rozpůjčováno více než 25 miliard korun a toto číslo se rychle zvyšuje. Mikroúvěry mohou být zajímavou, bezpečnou a rychlejší alternativou klasických půjček, ale i v jejich případě platí nutnost pečlivé volby a základních bezpečnostních opatření. Navigátor bezpečného úvěru proto radí: dvakrát měřte, jednou si půjčujte.

Půjčit si necelých pět tisíc korun téměř obratem, s minimálními požadavky na žadatele, je lákavé. Ukazují to alespoň odhady, které naznačují boom mikropůjček v České republice. Mikroúvěry na českém trhu přitom poskytuje asi 10 000 subjektů, jen setinu ale můžeme označit za bezpečné. Zbytek jsou rizikoví či přímo nebezpeční poskytovatelé. Riziko narůstá také kvůli faktu, že mikropůjčky neošetřuje zákon 145/2010 Sb. O spotřebitelském úvěru. To znamená, že žadatel o úvěr je daleko méně prověřován a zároveň smlouva postrádá náležitosti, které má dokument sjednávající klasický úvěr – tím více záleží na dobrém zhodnocení situace za strany zájemce o mikropůjčku.

Tlak na spotřebitele a riziko chybných rychlých rozhodnutí

Nižší částky často svádějí k lehkovážnému pocitu, že se „nic nemůže stát“. Opak je ale pravdou a i relativně nízká výše úvěru se může změnit v noční můru, pokud spotřebitel špatně vybere. I mezi důvěryhodnými poskytovateli mikropůjček jsou přitom závratné rozdíly, pokud jde o cenu a především sankce. „Zatímco kupříkladu u Japonské půjčky (dříve Click Credit) zaplatí spotřebitel za 1 000 korun na 30 dní 33 korun, u VIA sms je to již 276 korun a u Ferratum dokonce 330 korun,“ upozorňuje Zdeněk Soudný. Riziko se nejčastěji skrývá u sankcí riziko. Pozdní uhrazení splátky u nesolidních poskytovatelů znamená nepříjemné pokuty a úroky, které nakonec mohou výši úvěru i zněkolikanásobit. Podle Scott & Rose mohou sankce za nesplacení mikroúvěru ve výši 1 000 korun přijít po 15 dnech v prodlení na 79 korun, ale také na 500 korun, nebo dokonce na 1 100 korun. „Pokud během 15 dní zaplatí spotřebitel za prodlení částku vyšší, než si půjčil, měl by si opravdu rozmyslet, zda je takový poskytovatel solidní a zda by neměl jít raději o dům dál,“ varuje Zdeněk Soudný.

Vždy je tedy třeba dávat pozor na všechny aspekty úvěru, dočítat smlouvy a podmínky do konce, aktivně se zajímat o náležitosti splácení takového mikroúvěru. Spotřebitelé se v případě mikroúvěrů potýkají také s výší RPSN, která se díky metodice výpočtu pohybuje standardně v desítkách či nízkých stovkách procent. V absolutních hodnotách se totiž nejedná o velké peníze. V případě RPSN ve výši tisíce procent by už ale spotřebitelé měli takovou nabídku odmítnout, protože je na úrovni lichvy. Každopádně lepší obrázek poskytne spotřebiteli výpočet částky, o kolik za měsíc svůj úvěr skutečně přeplatí, včetně všech poplatků. Vyplatí se také sledovat, zda poskytovatel mikroúvěru uplatňuje rozhodčí doložku. Pokud ano, je lepší se mu vyhnout. Stejně tak se nemusí vyplatit poskytovatel, který mikropůjčky sjednává skrze úmyslně předražené telefonní linky.